Dějiny starověkého Egypta datujeme od 4000 – 3000 let př.n.ldo oblasti Středozemního moře. Pro svoji strategickou polohu jsou to dějiny důležité – ovlivnily dějiny celého středomoří a četný odraz dějů Egypta nacházíme i v Evropě. Počáteční zásluhy na objasnění měl knězManéthón (Manehto), který dokumentuje, že ranný počátek egyptských dějin se dělil na dvě oblasti – dolní Egypt (severní) a horní Egypt (jižní). Dělilo se tak podle řeky Nilu (v místě, kde vytéká do moře je dolní tok). Ke sjednocení obou částí Egypta dochází za první a druhé dynastie. Dějiny se rozdělují podle dynastických rodů, kterých bylo 32. Civilizační roli zde sehrálo písmo – nejprve hieroglyfické (obrázkové). Když ho převzali kněží, vzniklohieratické a zásadní zásluhu o jeho rozluštění má Francouz J.F. Champollion. Dějiny se dělí na tři vývojové fáze a na pozdní dobu egyptskou.
Nejstarší egyptská říše 2700 – 2180 let př.n.l.
Centrum bylo v dolním Egyptě, hlavním městem Memfis. Rozhodující kulturní oblastí byla oblast Gízy, kde docházelo ke stavbě pyramid. Byly to jehlanovité stavby, které byly vystavěny z obrovských kvádrů. Do nich se ukládaly ostatky králů. Největší je Cheopsova (Chufevova) pyramida. Rozkládá se na ploše více než 5 ha a její původní výška byla asi 146m. Druhou největší je pyramida jeho syna Rachefa (Chafrého). Není přesně objasněno, jak byly tyto stavby zhotovovány. Staří Egypťané našli magnetické pole, které tělo uchovávalo.
Staří Egypťané se živili především zemědělstvím. Velká skupina lidí stavěla pyramidy. Vytvořili si státní správu, aparát, který tvořili příslušníci královských rodin.
Obchod
Jejich lodě pluly na východ Afriky, nejrozvinutější obchod byl s Foiničany.
Náboženství
Přišli s novými bohy (ale náboženství bylo stejné): bůh Slunce Ré, jeho žena Éset, syn Hór, bůh Usíre (řecky Osíris). Podle pověsti spolu Hór s Éset oživili zemřelého boha Ré. Připomínky...
Stará říše zanikla z příčin vnitřních. Jednotliví představitelé moci přestali totiž královskou moc respektovat.
Střední egyptská říše 2040 – 1786 př.n.l.
Hlavním městem ve střední části byl Véset. Vládli zde panovníci od dvanácté dynastie. Došlo k ekonomickému rozmachu v oblasti zemědělství. Byly vytvářeny zavodňovací kanály; vyvíjela se nová technologie – metalurgie. Obchod byl veden s dalekými oblastmi zeměPunt (pravděpodobně na úz. dnešního Somálska). Pyramidy se stavěly menší. Vznikala literární tradice – hymnické skladby. Z náboženství převažuje kult boha Amóna. Střední Egypt se rozloží kvůli útokům východních národů – Hyksósové.
Mladší dobu egyptskou datujeme1560 – 1080 př.n.l. Vyznačuje se především novou egyptskou iniciativou vytvořit si novou vyspělou a vojensky zpevněnou zemi. V čele stojí nejprve Ahmós I., který překonává moc Hyksósů a svá území rozšiřuje do Núbie a Sýrie. Bojuje i v Palestině a střetává se se státem Churritů Mittani.
Největšího rozmachu dosahuje Mezopotámie za Thutmóse III.(1490 – 1438). Měl nejen vynikající armádu, ale současně moc upevňoval také významnými diplomatickými jednáními a chytrou sňatkovou politikou. Tehdy začal Egypt sílit i ekonomicky, a to nejev v zemědělství, ale přišel s prvními výrobními programy v oblasti metalurgie. Upevňuje se postavení egyptských králů, kteří si začínají říkat faraónové. Jejich postavení je neotřesitelné. Chrámovému kněžstvu začal ve faraónech vyrůstat konkurent, protože bohatí lidé a někteří faraónové se je pokusili omezit a mocensky limitovat; pokusili se o to změnou náboženského mýtu.
Iniciativa je spojena s faraónem Amenhotepem IV. (1364 – 1347 př.n.l.), který se pokusil chrámové kněžstvo změnit tak, že zakázal kult boha Amóna (jeho nejbohatší chrám byl ve Vésetu) a starobylý bůh Slunce Ré byl uctíván ve své viditelné podobě jako sluneční kotouč zvaný Aton. Sám sebe Amenhotep přejmenoval na Achnatona a vytvořil nové hlavní město Achetaton. Nová náboženská tradice se neujala a jeho nástupce ji musel změnit a přiklonit se zpět k dřívější Amónově tradici. Jeho nástupce se jmenoval Tutanchaton, který si své jméno změnil na Tutanchamón (opět podle Ámona).
V dalším století se Egypťané museli bránit útokům a zejména bojovali ve 13. stol.př.n.l. s Chetity. V r. 1270 př.n.l. dochází mezi Ramessem II. a králem Chetitů Chattušilem III. k uzavření mírové dohody. Zachované znění dohody je nejstarší známou mírovou smlouvou v dějinách lidstva. Koncem 13. a na poč. 12. stol.př.n.l. se stal Egypt cílem náporu nových útočníků, kteří jsou označováni jako mořské národy.
V 7. a 6. stol.př.n.l. existuje pozdní egyptský vývoj. Nejprve se v nadvládě nad Egyptem vystřídají Libyjci a Núbijci. V té době ještě nastává především ekonomický rozmach Egypta. Do kontaktu s nimi přicházejí Féničané – jejich mořeplavci v egyptských službách zajišťovali obchod.
Doznívají literární aktivity, jednalo se o psaní povídek, pověstí a bajek.
Samý závěr egyptských dějin je velmi podobný závěru mezopotamských dějin. Egyptské území se ocitne pod tlakem perských sil a perská vojska se s malým časovým odstupem v r. 525 př.n.l.stanou hegemonem nad egyptským územím.
Mladší dobu egyptskou datujeme1560 – 1080 př.n.l. Vyznačuje se především novou egyptskou iniciativou vytvořit si novou vyspělou a vojensky zpevněnou zemi. V čele stojí nejprve Ahmós I., který překonává moc Hyksósů a svá území rozšiřuje do Núbie a Sýrie. Bojuje i v Palestině a střetává se se státem Churritů Mittani.
Největšího rozmachu dosahuje Mezopotámie za Thutmóse III.(1490 – 1438). Měl nejen vynikající armádu, ale současně moc upevňoval také významnými diplomatickými jednáními a chytrou sňatkovou politikou. Tehdy začal Egypt sílit i ekonomicky, a to nejev v zemědělství, ale přišel s prvními výrobními programy v oblasti metalurgie. Upevňuje se postavení egyptských králů, kteří si začínají říkat faraónové. Jejich postavení je neotřesitelné. Chrámovému kněžstvu začal ve faraónech vyrůstat konkurent, protože bohatí lidé a někteří faraónové se je pokusili omezit a mocensky limitovat; pokusili se o to změnou náboženského mýtu.
Iniciativa je spojena s faraónem Amenhotepem IV. (1364 – 1347 př.n.l.), který se pokusil chrámové kněžstvo změnit tak, že zakázal kult boha Amóna (jeho nejbohatší chrám byl ve Vésetu) a starobylý bůh Slunce Ré byl uctíván ve své viditelné podobě jako sluneční kotouč zvaný Aton. Sám sebe Amenhotep přejmenoval na Achnatona a vytvořil nové hlavní město Achetaton. Nová náboženská tradice se neujala a jeho nástupce ji musel změnit a přiklonit se zpět k dřívější Amónově tradici. Jeho nástupce se jmenoval Tutanchaton, který si své jméno změnil na Tutanchamón (opět podle Ámona).
V dalším století se Egypťané museli bránit útokům a zejména bojovali ve 13. stol.př.n.l. s Chetity. V r. 1270 př.n.l. dochází mezi Ramessem II. a králem Chetitů Chattušilem III. k uzavření mírové dohody. Zachované znění dohody je nejstarší známou mírovou smlouvou v dějinách lidstva. Koncem 13. a na poč. 12. stol.př.n.l. se stal Egypt cílem náporu nových útočníků, kteří jsou označováni jako mořské národy.
V 7. a 6. stol.př.n.l. existuje pozdní egyptský vývoj. Nejprve se v nadvládě nad Egyptem vystřídají Libyjci a Núbijci. V té době ještě nastává především ekonomický rozmach Egypta. Do kontaktu s nimi přicházejí Féničané – jejich mořeplavci v egyptských službách zajišťovali obchod.
Doznívají literární aktivity, jednalo se o psaní povídek, pověstí a bajek.
Samý závěr egyptských dějin je velmi podobný závěru mezopotamských dějin. Egyptské území se ocitne pod tlakem perských sil a perská vojska se s malým časovým odstupem v r. 525 př.n.l.stanou hegemonem nad egyptským územím.