Česká země v 12 stol.

České země ve 12. století

Ve 12. stol. prošly české země v mnoha směrech novými stezkami svého vývoje, mnohé se změnilo. Je to doba upevňování vnitřního života a prohlubování národního principu života. Výchozím dobovým problémem bylo to, že české země byly demograficky (obyvatelsky) obsazovány kolem Prahy a nekultivované zůstávaly pohraniční oblasti jako Krkonoše, Krušnohoří a Šumava.

Prvním úkolem byla vnitřní kolonizace, vysílání lidí do pomezních oblastí. Tento záměr se zdařil jen zčásti, protože nedošlo k důslednému osídlení. Musela proto přijít další kolonizace, kolonizace vnější. Přicházelo sem německé obyvatelstvo (již odtud se vleče starý česko-německý národní konflikt).

Dalším znakem je budování podhradí, která byla centrem řemeslné výroby a obchodu (i když byl ještě v plenkách). Nebylo zde řádné platidlo, pouze na Moravě se platilo uherskými denáry. Později se u nás rozšířily brakteáty a groše. Začala se vyvíjet původní středověká města, přičemž nejdůležitějšími byla v Čechách Praha, Žatec a Litoměřice, a na Moravě Olomouc, Brno a Znojmo. Kromě Prahy měla města spíše venkovský ráz. Dvě katolické kapituly, Hradčany a Vyšehrad, tvořily mezní a základní body pražské aglomerace. Mezi nimi existovalo členité podhradí s řemeslníky a obchodníky. Na Malé straně se konaly trhy. Na Staroměstském náměstí vedle Týnského chrámu byl obchodní sklad. Sídlili zde Češi, ale i Židé a na pražském Poříčí Němci. Byl postaven Juditin most – první kamenný most přes Vltavu v Praze.

České země byly zemí zemědělskou, ale začalo zde docházet ke změnám. Dříve chtěli být šlechtici v blízkosti panovníka, ale jakmile začali bohatnout, vzdálili se od něj a sami se začali stylizovat do rolí velmožů. Vesnice ve středočeské oblasti se začínají pojmenovávat podle dní konání trhů – Úterý, Středa, Pátek. Stále svébytnějším útvarem se stával panovnický dvůr a administrativa, která ho spravovala. Král je platil a poskytoval jim rentu (důchod) = beneficium.

Zvláštní postavení měli duchovní. Vůdčími představiteli byli biskupové pražští a olomoučtí – privilegované místo měl Jindřich Zdík. Dochází k prolínání šlechtické a duchovní vrstvy. Na základě jejich společné iniciativy se zde rozrůstají chrámy a chrámová společenství (v pol. 12.stol. si církev vytváří vlastní správní i kontrolní soustavu, tzv. arcijáhenství). Vznikaly kláštery – Doksany, Třebíč; chrámy – chrám sv. Jakuba v Kutné Hoře, chrám v Červené Řečici.

Dochází k prvnímu programovému formování české státnosti. Kosmas poprvé ukázal, že národ není dán jen jazykově, ale že je založen na společné kultuře. S kulturou to v té době bylo špatné. Vzdělanost lidí byla malá – až po návratu ze Sorbonny a jiných západoevropských univerzit mají lidé kvalitní vzdělání. Formování národního povědomí má za následek, že se sv. Václav stává patronem české země.