Svatá říše římská

Východní část Francké říše po r. 843 obdržel Ludvík Němec (podle něho Německo). Německé země trvaly na své samostatnosti, tento stav trval až do r. 1871 (např. Bavorsko nemělo za hlavní město Mnichov, ale Řezno). Zvláštní iniciativu projevilo Sasko – dynastie Otonů. Nepodařilo se jim sjednotit v útvar ale vytvořili si Svatou říši římskou (Sackrum Imperium) jako volné sdružení německých států a států dalších.

Zakládající přístup měl již Jindřich I. Ptáčník 919 – 936 (byl současníkem sv.Václava, v této době existovaly vazby českých zemí se Saskem).

Skutečným, doloženým zakladatelem Svaté říše římské se stal Ota I. Sasský 936 – 973. Podle něj se této říši zprvu říká otonská. Celá politika Oty I. směřovala k založení Svaté říše římské. Musel pro to splnit některé předpoklady. Zastavil všechny slovanské pokusy o rozšíření svého území. Po bitvě na Lechu v r. 955 přiměl Uhry k usedavému způsobu života. V jednotlivých německých zemích (Švábsko, Bavorsko…) odstranil vládnoucí knížata a dosadil místo nich většinou své příbuzné. Získal si na svou stranu německé biskupy, obdaroval je vlastnictvím půdy – od té doby byli nejen vysokými církevními úředníky, ale i feudály. Vyplatilo se mu to, protože biskupové za ním vždy stáli a za příštími císaři rovněž. V Kostnici působili biskupové Konrád a Gebhart, v Řezně Wolfgang, v Praze Vojtěch a ve Wormsu Burgchart.

Musel také scelit německé a italské území. V r. 951 odjel do Itálie a přivezl si odtud svou ženu Adelheidu. 2.2.962 byl prohlášen císařem a je to zároveň i den vzniku Svaté říše římské. On sám své poslání chápal jako Boží poslání, byl to teokratický stát. Ota I. byl oddaným křesťanem, den před korunovací se postil, aby šel ke korunovaci „čistý“.

Jeho nástupcem se stal Ota II. 973 – 983. Za ženu si vzal byzantskou princeznu Theofanu. Oživil antickou renesanci, vznikla tak otonská renesance. V době své vlády usiloval o další sblížení německého a italského území.

Po něm nastupuje Ota III. 983 – 999 (1002).

Pak se na trůně střídají Konrádové a Jindřichové. Rozmachu Svatá říše římská dosáhne za Štaufů, za Lucemburků a v pozdní době za Habsburků.

Okolo r. 1000 se zrodil románský sloh – rotundy. Jeho znaky jsou: masivní valené zdi, silné stěny, užití oblouků (okna, dveře). Dobovou památkou je např. kostel sv. Michala v Hildesheimu.