Úvod do středověku
Středověk je tisíciletá epocha mezi léty 476 – 1453 nebo 1492. V prvním případě je za konec považován rok zániku Byzantské říše a smrti posledního byzantského sultána na cařihradských hradbách. R. 1492 je rokem objevení Ameriky. Středověk nebyl svými současníky považován za středověk, ale za dobu novou. Název středověk dostalo toto období až v 19. stol.
Principy vzniku středověku
- vyvinul se z antiky
- rozvinul se pod vlivem germánských kmenů
- principem je křesťanství, křesťanská věrouka a mravouka; podílelo se na výchozím charakteristickém rysu středověku
Znaky středověku
- duchovnost, náboženskost, duchovní universalismus - duchovní univerzální hodnota Boha je v každém ohledu středověku vlastní
- druhým znakem je skutečnost, že dějinotvorná iniciativa se přenesla z jihu do střední a severní Evropy a přestalo platit, že civilizační aktivity se mohou dít pouze v oblastech jižních
- středověk si vytvořil zvláštní strukturu společnosti. Nejvyšší vrstvou byla vrstva urozených šlechticů – tato vrstva ve společnosti vládla. Dále tu byli duchovní – významná vrstva, jejím úkolem a posláním bylo modlit se za společnost. V první polovině středověku byli ale duchovní zároveň tvůrci veškerých hodnot kulturních.
- feudální charakteristika, feudum jako zapůjčení vlastnictví půdy určovalo podstatu feudální společnosti, z pronájmu půdy se platila renta.
- ve středověké společnosti byl zvláštním způsobem řešen vztah moci církevní a světské. Na východě dochází k propojování moci církevní a světské, panovník je v Byzanci zároveň nejvyšším knězem = césaropapismus. Oproti tomu ve střední a západní Evropě funguje spolužití mezi mocí církevní (sakrální) a světskou (sekulární), které někdy více a někdy méně funguje.
Dvě tendence vzniku středověku
Počátky středověku jsou ve znamení dvou tendencí
- barbarské kmeny si vytvářejí své počáteční říše – v severní Itálii Ostrogóti, v oblasti Pávie Longobardi, v Hispánii Visigóti, na severozápadě Evropy Frankové.
- šíření christianizace, křesťanství, které přinášelo překonávání romanizace a vznik germánských společenství. Snadněji šel tento proces na venkově, města zůstávala románská. Rozhodujícím rokem tohoto procesu je r. 496, kdy se v Remeši nechá pokřtít francký král Chlodvík a Evropa se začíná christianizovat zcela systematicky. V prvních letech se objevují snahy patristické. Duchovní otcové přicházejí s obrannými snahami – Tertulianus, sv. Augustin – biskupové.
Augustin je autorem spisku O státě Božím. Ve svých Vyznáních vystihl podstatu vztahu člověka k Bohu a tím i idea celého středověku zní: Bože, ty, který jsi stvořil člověka ku své podobě víš, že jeho srdce je neklidné, dokud v tobě nespočine.
Potřeby středověku stále více vyžadovaly vytvoření větší, mohutnější říše, která by křesťanství zaštiťovala a tou se stala Francká říše.