Čechy v 11. století

Vnitřní poměry v českých zemích nebyly tvořeny podle počátků kmenových oblastí, nedocházelo k napodobování kmenového zřízení, ale předlohou se staly poměry pozdní říše francké a Velkomoravské říše. České země jsou v 11. stol. tvořeny na principu plně středověkém a feudálním. Tzn., že v čele země stojí panovník, který je hlavním vlastníkem půdy, je správcem země. Vedle něho existují další vlastníci půdy, kteří dávají půdu do lenního vztahu, jsou jim odváděny naturálie. Čechy fungují jako ranně středověký feudální stát.

Skladba obyvatelstva: panovník; postupně se začala vytvářet skupina feudálních vlastníků, příštích šlechticů; poddaní – nevolníci; zvláštní místo měla vrstva kněžská; specifickou kastu vytvářejí panovníkovi úředníci, administrativa = panovníkova družina. Panovníkovo postavení úzce souvisí s vnímáním západního křesťanství. Východní pravoslavné se zabývalo teoretickými problémy, ale západní křesťanství bylo spíše praktického charakteru. Základní poučení: Bůh je pán všech křesťanů na nebi a panovník je pán všech obyvatel na zemi. Panovníkův dvůr byl řídící institucí.

Nacházeli se zde i další funkcionáři: paladin – správce dvora, stolovník – staral se o jídlo, číšník – staral se o servis a nádobí, maršálek – měl na starosti koně, podkoní – přímo obhospodařoval koně, podkomoří – měl na starosti finance, komoří – měl na starosti soudy.

Hospodářství fungovalo poměrně špatně, protože hlavní oblastí obživy bylo zemědělství, velkostatek. Lidé ale museli odvádět naturálie a zbývalo jim jen málo, byli na prahu potravinové krize. Byla to situace přežívající celá staletí. Řemeslo bylo teprve v plenkách a zemědělství nebylo schopné zemi uživit.

Země byla řízena z hradišť, protože vždy byla svéprávnými uzavřenými celky. V čele hradišť stáli panovníkovi úředníci, kteří měli moc ekonomickou, soudní i vojenskou. Stavěla se obrana hradišť, organizovala se těžba v lese, byly tvořeny zásepy jako forma obrany proti vpádu nepřátel. Postupně začínají vznikat vesnice. Pozoruhodné jsou jejich názvy, které vznikaly podle zvířat, která se zde pěstovala (nejvíce ve středočeském kraji) – Psary (chovali se psi), Kobylníky (koně), Kozí, Ovčárny,...

Kultura: zbyly zde některé latinské památky a památky staroslověnské – legenda o sv. Václavovi a sv. Ludmile, Kristiánova legenda, Kosmas. Došlo k obnovení staroslověnské bohoslužby v Sázavě – klášter byl založen r. 1032, po r. 1053 jsou mniši vyhnáni. Pak se na určitou dobu vrací a v r. 1096 opouští staroslověnská bohoslužba klášter úplně. V době Karla IV. je obnovena v pražských Emauzách.