Ranný středověk ve střední Evropě
Ranný středověk má ve střední Evropě také svou specifickou podobu ve srovnání se západní Evropou a hlavně s utvářením ranně feudálních vztahů na severu Evropy. Bylo to dáno tím, že středoevropská oblast je svébytná a také formativní proces středoevropských států byl podmíněn dvěma faktory:
- výrazný zahraniční tlak, kdy
- významnou roli sehrály východní kmeny - Avaři
- útočné výpravy Franků ze západu, protože při utváření Francké říše pronikali hluboko na východ a přišli do styku se slovanskými kmeny.
- sjednocující vliv křesťanství, církve a ustavování církevních struktur nejprve v podobě biskupství a poté na bázi arcibiskupství. Arcibiskupství byla církevními provinciemi, které se většinou kryly s územním vymezením jednotlivých říší.
Když odhlédneme od Sámovy a Velkomoravské říše, zjistíme, že na poč. 10. stol. se ve střední Evropě vytvořily tři státní útvary – Polsko, České země a Uhersko – které spolu utvořily zvláštní typ území. Vymezily se jako středoevropské země a udržely si to až do současnosti.
Polsko
Polsko bylo největší. V ranném středověku mělo dvě základní centra – na jihovýchodě v oblasti Krakova – žili zde Vislané – a na severozápadu u Hnězdna žili Polané. Podle nich také Polsko dostalo své pojmenování. Údajným zakladatelem Polska je panovník Měšek I., který svůj původ odvozuje od bájného rodu Piastovců, a proto jsou považováni za první vládnoucí linii. Měšek I. značně rozšířil území Polska o Pomořansko, o oblast Baltskou a území slezská.
Jeho pokračovatelem na poč. 11. stol. byl jeho syn Boleslav Chrabrý, který v letech 1003 – 1004 vytvořil říši česko-polskou, stal se jejím panovníkem (toto postavení brzy ztratil). Připojil Míšeňsko a Lužici. V r. 1018 se panovníkem Svaté říše římské stává Jindřich II. Musí se vzdát Slovenska ve prospěch Uher. Ve 20. letech 11. stol. se stává králem, titul je dědičný. Založí v Polsku soustavu hradišť z nichž byla polská země v jednotlivých částech spravována a řízena vojensky, ekonomicky, kulturně i politicky. Posledním úspěchem je zřízení arcibiskupství v r. 999 v Hnězdně, kde byly dočasně uloženy ostatky sv. Vojtěcha.
Uhersko
Uhersko je původní domov Uhrů, kteří patřili k ugrofinské obyvatelské skupině, byl na východě v oblasti Dněpru a Dněstru. Byli vypovězeni Pečeněhy, Kumány, dostali se na východ a zde dlouho žili kočovným způsobem života. Název mají od jednoho z kmenů – Magyar, a proto Maďarsko. Jejich zakladatelem je Arpád – jeho činnost se spíše opírá o legendy. Historicky doložený je až Gejza I. a panovník Štěpán (později světec). Podařilo se jim utvořil celistvé Uhersko, rannou organizaci uherského státu. V r. 1000 bylo založeno uherské arcibiskupství v Ostřihomi. Už po více než 1000 let jsou odtud církevně řízeny země uherské a do r. 1976 odtud bylo řízeno i Slovensko. Až Husák se dohodl s papežem Janem Pavlem IV., že i Slovensko bude provincií – arcibiskupství je zde v Trnavě.